Simča & Beruška

Na Berušku jsme se byli podívat až k známému hřebčínu Kladruby :o)Hned kousek od něj je obrovská sportovní stáj,jejíchž majitelka vlastní dostihové a parkurové koně :o)Je to Vasury Kolesa, všem jistě hodně známá závody..Jen co jsme přišly zalíbilo se mi tam,kobylka nám byla nabízena za pouhých 10 000.Kobylce byl však jenom 1 rok a už byla obsednutá a ježděna na jízdárně 15 letou holkou!Zaskočilo nás to a bylo nám jí líto.Co by se stalo kdyby přišla k někomu jinému?Asi by ji jezdil jako tady už v roce.Tak jsme odsouhlasili.Na majitelce bylo vidět že se chce kobylky co nejdříve zbavit.Byla to kříženka fjorda a kladrubské vranky a povídala nám že se jim to nějak nechtěně smíchalo.Tak jsme  se dohodly tak,že nám kobylku pozdější týden dovezou přímo domů.Když přišel ten onen "slavný den" příjezdu kobylky,bylo vše přichystáno na její příjezd.Když přijeli tak z přívěsu vyšla drobounká kobylka se zelenou ohlávkou a šlapala si to na vodítku vedle ošetřovatele.Vypadala jako hříbátko které se má ještě prohánět po pastvinách se svojí maminkou.Nakonec se majitelka kobylky rozhodla nám ji prodat jen za 8 000..a kobylka byla naše.Nechali jsme ji do tří let plně odpočívat.Poté se začalo na ní začít jezdit,byla vcelku pod sedlem ďáblice a protože jsem byla ještě malá,jezdila na ní mamka.Ale jen málo.Potom sme jí začali zaučovat do vozejku.Zprva tahala malou kládičku po silnici v provozu,na polních cestách a tak podobně.Ve čtyřech letech sme jí už zapřahali a jezdili ve dvou v lehkém vozíku na vyjížďky.Potom ke mě začala chodit moje nejlepší kamarádka jezdit a tak sme jezdili na lonžce a trénovala nás moje mamka :o)Klusali sme a dováděli,prostě radost na koníkovi :o)Potom to bylo dál a dál..a později přišla veliká rána,náš druhý koník valášek Jurášek odešel na věčné pastviny,všichni sme byli vyřízení....protože Jurášek tu s námi byl moc dlouho..i přes svou velikou nemoc se snažil a aby se netrápil když už padal a nemohl vstát..tak jsme ho uspali a teď se prohání bez bolesti na věčných pastvinách mezi ostatními koňmi..a tak šel čas dál a mamča se začla zajímat o přirozenou komunikaci s koněm a to bylo berče cca 6 let a trvá jim to dodnes :o)Kobylka se úplně zklidnila,chodí krásně na lonžce,je strašně hodná,není to ta divoška jako dřív,klidnej mazel :o)Potom k nám přišla jezdit jedna jezdkyně vyučená z Kladrub,aby Berču naučila základům..jenže pak jí to asi přestalo bavit,tak jsem tomu přišla na chuť já,protože jsem dříve měla strach,protože mě před několika lety kobyla několikrát ošklivě shodila a já strašpytel se toho vzdala,mezitím jsem byla na jezdeckém soustředění na ranči lipí a tam získala svou důvěru v koních,u těch hodných a důvěřivých koní,jezdila jsem tam pak asi rok na výuky a vyjížďky ale v únoru jsem z koně spadla nanovo a to ze  svého miláčka Grifiho,mamka mi pořád vnucovala do hlavy"na co si chodíš platit hodiny jinam,když máš koně tady!" Nakonec jsem opravdu poslechla,sebrala všechnu odvahu co jsem měla a pořádně se do toho s počáteční obavou obula.A je to tu.V dnešních kobylčiných osmi letech,toho spolu dokazujeme opravdu moc.U kobylky jsem si vybudovala respekt.Na ranči lipí jsem se naučila spoustu věcí,které teď využívám.A za to bych chtěla moc poděkovat trenérce Lence Zeinerové a Rádě.Vy ste mě toho moc naučili,děkuju :o)A taky chci poděkovat valáškovi Grifimu,který semnou měl pevné nervy a nechal mě abych se na něm učila :o)Dnes s Berčou jezdíme lehké drezurni úlohy,skáčeme a hrozně si rozumíme.Vybudovala jsem si u ní respekt a podemnou jezdí jedna radost.Jsme sehraná dvojka a už nás nic nerozdělí.Beru,mám tě strašně moc ráda a děkuju za ty chvíle který s tebou můžu pořád trávit :-*

Free Music